V říjnovém vydání časopisu Žena a Život byl zveřejněn můj komentář k rozvodům. Je rozvod prohra? Nikoliv.
Nezkrácenou verzi mých komentářů si můžete přečíst níže:
- Jakým způsobem je vhodné komunikovat, že se chceme s partnerem rozvést?
Otevřít otázku konce společného soužití je většinou nejtěžší a často k němu dotyčný sbírá sílu dlouhé měsíce. Obecně bych doporučila celou věc komunikovat s klidem a vyhradit si na ni čas. Zároveň je i důležité partnerovi dát prostor se vyjádřit. Celý rozhovor lze začít například nějak takto: „Tobě vyhovuje, jak to mezi sebou máme?“. Základ je použít otevřenou otázku, tzn. otázku na kterou nelze odpovědět pouze ano, ne. Tou dáváte prostor partnerovi k vyjádření se.
Jde o zásadní změnu, nejde tak předpokládat, že ji lze pobrat nad skleničkou vína během jednoho večera. Většinou si oba zúčastněný potřebují celou situaci promyslet a probrat. Zde bych doporučila mediaci, která jim nabídne důvěrný prostor pro urovnání myšlenek a nalezení řešení.
Nejlepší rozhodnutí, které mohou rozvádějící se manželé udělat, je zvolit rozvodovou mediaci místo ošklivé a zdlouhavé války u soudu. Většina soudních bitev způsobí újmu nejen jim, ale jejich dětem. Soudní spory, ze kterých vyjde jeden jako výherce a druhý jako poražený, pomáhají mezi manželi vytvořit jen větší rozluku. Vedle toho zvýšená intenzita a doba trvání konfliktu může poškodit vývoj dítěte a způsobit vážné dlouhodobé problémy.
Při rozvodové mediaci budete vy a váš manžel společně s pomocí kvalifikovaného neutrálního mediátora řešit všechny záležitosti, o kterých by rozhodoval soudce: rozdělení majetku a dluhů, péči o dítě a výživné. Mediace Vám tak umožní mít pod kontrolou vaší budoucnost a vytvořit si takový „rodičovský plán“, který bude zohledňovat vaše potřeby a bude vám vyhovovat. Převzetí této odpovědnosti tak z vás udělá super-rodiče a všem členům rodiny pomůže přejít na nový režim v klidu.
- Když to třeba řekneme v afektu, je tohle vůbec něco, co se dá vzít zpátky?
Obecně bych řekla, že je vždy lepší řídit se heslem „mlčeti zlato“. Na druhou stranu v hádce řada z nás už vyřkla něco, čeho později litovala. Zde je podstatné jak se k tomu postavíme. Pokud nám na druhém záleží, je vždy lepší se k situaci vrátit a promluvit si o ní, respektive omluvit se, přiznat, co jsme udělali špatně.
Tato omluva, pojmenování a vyřčení nahlas, ukáže druhému, že jsme si vědomi svých slov, činů a následků. Pouhé „promiň“ nestačí. Jasně, stručně a přesně řekněte, za co se omlouváte. Nakonec můžete přidat i návrh jak chcete situaci napravit. Zde zejména bych se vyvarovala velkého vysvětlování, které často přeroste ve výmluvy a dala si pozor na vyjádření typu „Já jsem to udělala promiň, ALE Ty jsi byl … a to je to špatně …“.
- Jak bychom měli komunikovat dětem skutečnost, že se jim rozpadá rodina?
Z praxe vidím, že neexistuje jednoduchý návod, jak skutečnost rozpadu rodiny komunikovat, tak aby to nikoho v rodině nezasáhlo. Osvědčuje se pravidlo býti otevření. To znamená nejen oznámit dětem danou skutečnost, tedy, že rodiče od sebe odcházejí, ale i jim dát malé vysvětlení, jak situace bude pokračovat. Pro děti je zejména důležité vidět, že ačkoliv již nebudou rodiče žít pod jednou střechou, stále je stejně milují a na oba se mohou spolehnout. Zároveň je potřeba dětem zdůraznit, že rozvod rodičů není jejich vinou. Je důležité si uvědomit, že ačkoliv manželství končí, společný rodičovský vztah nadále trvá. To souvisí i s komunikací rodičů během a po rozvodu. Ráda to přirovnávám k tzv. „superschopnosti“. Každý rodič se může rozhodnout být „super-máma“ a „super-táta“.
Stav super-rodiče tedy závisí na tom, zda uplatníte své schopnosti, abyste pozitivně komunikovali se svými dětmi o jejich druhém spolu rodiči. Děti potřebují vaše svolení a povzbuzení, prokázané všemi vašimi slovy a činy, aby si užívaly vztah s vašim bývalým partnerem a cítily se při tom podporovány.
Většinou to rodičům znít hrozně! Čím hůře to zní, tím více to pravděpodobně potřebují slyšet. Uprostřed drtivých překážek, které váš rozvod přináší, je prvním aktem hrdinství začít o sobě přemýšlet jako o spolu-rodičích a zároveň super-rodičích.
Ve zkratce tak mohu doporučit 4 zásady, které když uplatníte v rozvodu, bude pro děti snesitelný a lehce stravitelný:
- Začněte přistupovat ke své super moci – vyberte si zdravější rozvod.
- Buďte otevření vůči dětem – ale řekněte jim jen to, co potřebují vědět.
- Nikdy se nehádejte a nekritizujte svého spolu-rodiče v ne/přítomnosti svých dětí.
- Proaktivně podporujte vztah svých dětí s vaším rodičem.
Na závěr vždy rodičům doporučuji projít si „20 přání dětí u rozvodu„, které sestavila dětská psycholožka a spisovatelka Dr. Karin Jackel.
Máte z praxe nějakou zkušenost, že by rozvod zachránil mezi partnery komunikaci?
Z mé praxe mohu říct, že často vidím, jak mediace pomůže partnerům „napravit“ komunikaci. Jako mediátor je to vlastně i jeden z mých úkolů. Mým cílem je nejen stranám pomoc dojít k řešení, které pro ně bude úlevné, ale také jim tu cestu za řešením udělat co nejpříjemnější a nejkonstruktivnější. Setkávám se tak se situacemi, kdy se bavíme o komunikaci, jejím vedení. Často taky vidím, že je to poprvé, kdy si partneři o vedení komunikace povídají, avšak většinou je vztah již v takovém rozkladu, že rozvod proběhne, nicméně kultivovaně.
- Lidé berou rozvod jako životní prohru. Dá se v nějakém ohledu považovat i za výhru?
Určitě bych rozvod nezařazovala do kolonky „prohra“ nebo „výhra“. Osobně si myslím, že ve vztahu nelze hrát na výherce a poražené. Buďto to párů společně klape a zvládnou překonat i překážky, nebo ne a cesty se rozejdou. Zde je vítězem ten, kdo zvládne danou situaci vyřešit tak, aby po rozchodu nezůstal vyhořelý vztah plný komunikačních šumů, zhrzených emocí, případně opuštěných dětí. Pokud se rozvod uchopí jako součást života a partneři najdou společnou cestu, jak komunikovat a fungovat odděleně, je to vlastně výhra pro všechny zúčastněné. Rodiče mají možnost začít znovu a zkusit štěstí jinde a dětem zůstávají a jsou pro ně stejní hrdinové, jako když žili pospolu.